Mentální anorexie se řadí mezi onemocnění spadající do okruhu psychosomatických obtíží. Vzhledem k tomu, že jeho nedílnou součástí jsou psychologicky podmíněné nutkavé představy o nadměrné tělesné hmotnosti je zřejmé, že možné způsoby boje s touto nemocí se budou v mnohém lišit od léčby jiných – „klasických“ – nemocí. Jinými slovy zde jenom návštěvou lékaře a svědomitým pojídáním předepsaných léků příliš nezmůžeme. Pojďme se proto nyní blíže podívat na to, jak dnes vlastně vypadají typické scénáře léčby anorexie.

Ačkoliv se v posledních letech často v médiích setkáváme s obrazy mentální anorexie jako v prvé řadě důsledkem nekritického přijímání ideálu štíhlé postavy, nejde čistě jen o onemocnění psychologického rázu. Nemáme zkrátka co dělat s problémy, které jsou důsledkem společenského tlaku, ale stejně tak není užitečné anorexii spojovat například s proděláním traumatické zkušenosti, či naopak s nesprávnou funkcí organismu: anorexie totiž není ani možné brát za „obyčejnou“ poruchu metabolismu člověka.

Pokud tedy obrátíme svou pozornost k dostupným způsobům, jak se tohoto onemocnění zbavit, pak zjistíme, že takové úsilí musí vést k tomu, aby nemocného zbavilo třech odlišných druhů problémů. Samozřejmě je přitom nutné věnovat dostatečnou pozornost všem těmto dimenzím, a nesoustředit se jen na jedinou z nich. Takové snahy nevedou nikam.

Prvním z nich je léčba obtíží čistě tělesného charakteru, které jsou spojeny s anorexií, kam patří například problémy spojené s častým a opakovaným zvracením, nebo dlouhodobou nadměrnou spotřebou projímadel. Samozřejmě je také nutné se vypořádat se škodlivými následky podvýživy. V této fázi rovněž lékař navrhuje nejschůdnější medicínskou léčbu hormonálních problémů, kam spadá typicky ztráta menstruace. Stejně tak se ale mohou řešit například nepravidelnosti spánku či přetrvávající pocit celkové únavy.

Druhým významným cílem léčby mentální anorexie je potom plnější pochopení spouštěcích mechanismů anorexie, jež se u dvou různých pacientů mohou často velice výrazně lišit. K tomu zde slouží podstoupení psychoterapie, během níž nemocný zároveň lépe porozumí tomu, jaký vliv má onemocnění na způsob, kterým se vyrovnává se svými životními problémy.

Pokud se totiž léčba zaměří jen na fyzické projevy onemocnění, i v případě, že dojde k jejich dílčímu zlepšení je zřejmé, že překonání somatických poruch nebude trvalé. Z toho důvodu se psychoterapie zaměřuje na důkladný rozbor minulých zkušeností a prožitků člověka, které společně mohly vést k rozvoji anorexie. Postupně se tak rekonstruuje obraz dětství nemocného, vztahy v rodině, nebo důležité události, které měly vliv na utváření jeho dnešní osobnosti.

Třetí podmínkou úspěšné léčby je pak opět psychoterapie, ale tentokrát zaměřená na stabilní odstranění konkrétních vzorců životního stylu, díky nimž se nemocný dostává do problémů – sem spadá v prvé řadě snaha o odstranění nevhodných a nebezpečných stravovacích návyků. Na této rovině psychoterapie disponuje technikami, které nemocnému umožní zbavit se anorexie jako určité formy nutkavé závislosti na neustávajícím snižování váhy nebo záchvatech přejídání. Sem spadá například prověřená technika tzv. zapisování jídelních záznamů. Podobně často se lze setkat rovněž se strategií založenou na průběžném psaní deníků, které opět umožňují odhalit konkrétní zdroje konkrétních obtíží. Terapeut zde rovněž spolu s pacientem pracuje na odstranění tzv. poruchy vnímání tělesného schématu, tedy nesprávného pohledu rozměry částí těla, které nejčastěji bývají vnímány jako problematické (břicho, hýždě, nohy…).